Dvojice stojící vedle sebe, dynamika rukou

Kolik pilířů má ateliérová portrétní fotografie? Práce fotografa se dělí zjednodušeně řečeno na tři části: kompozice, osvětlení a technické nastavení. Pomiňme pro tento článek světlo a techniku a věnujme se první části. Základem portrétní fotografie je pózování. Fotograf musí za krátký čas, který má v ateliéru k dispozici, nasnímat několik různých snímků. Kompozicí v případě portrétování se míní upravování postavení člověka před aparátem. Fotograf musí mít dopředu připravené pózy, do kterých pak model stylizuje. Jde především o estetiku – aby se člověk sám sobě na obrázku líbil. Na příkladech je ukázano několik typů. Stojí vedle sebe, stojí za sebou, sedí v tureckém sedu, opírají se o sebe zády, leží na břiše a opírají se o ruce. Každý tento snímek je trochu jiný, a vždy by měl vyjadřovat emoce, vztah mezi jednotlivými účastníky – pohled očí, polohy rukou, těla a vzájemné vazby. V každé této pozici je možné libovolně měnit položení rukou, nezapomeňme, že dynamiku zvyšuje různorodost – každá ruka zaujímá jinou pózu. Je samozřejmě dobré, když model vyjde fotografovi vstříc a vezme si sebou do ateliéru různé oblečení, které může během fotografování převlékat. Vynikající je situace, kdy jsou spolu navzájem i oblečením sladěné. Vítáme, když model sám navrhuje a zaujímá pózy, je to nejpřirozenější a vypadá to na snímcích originálně. Nejlepší je spolupráce s fotografem, který nakonec sleduje kompozici v hledáčku aparátu a již jen dolaďuje jemné detaily. Pootočí hlavu, usměrní pohled, nakloní ruku nebo posune nohu. Malé drobnosti, které odliší lepší kvalitu od obyčejného snímku.

-Vít Švajcr –