Luminografie Karlín, spolupráce studentů, 2014

Součástí kurzu fotografování, který jsem vedl na SNNČR v pražském Karlíně,  byla i večerní luminografie v terénu. Dne 16. dubna 2014 jsme se před setměním vydali na vrch Vítkov, kde jsme chtěli fotografovat. Naším cílem byla práce s tímto historicky, architektonicky i situačně zajímavým místem. Našla se zde celá řada lokalit, která volala po zajímavé fotografické interpretaci.

Většina studentů s touto technikou neměla doposud žádné zkušenosti, proto jsme se věnovali především položení základů práce s luminografií. Měli jsme za sebou asi jen tři hodiny kurzu, byla to trochu odvaha vydat se touto obtížnou tématikou, ale svým studentům jsem věřil, oni mne nezklamali! Jsou výborní, rychle věcem porozumí a rychle se učí!

Naučili jsme se nejprve správně nastavit režim na fotoaparátu, správně zaostřit, vše samozřejmě na stativu. Dalším úkolem byla kompozice, správné vybrání místa, kde se akce uskuteční. Další byla nutná volba světla, které bude použito a technika, jakou se bude svítit. Zda se bude jednat o světelnou malbu (svítí na objekt), nebo světelnou kresbu (svítí do objektivu). Vyzkoušeli jsme celou řadu světelných zdrojů. Malé vánoční žárovečky, klasické žárovkové svítilny, LED lampy i moderní RGB LED diodové tyče. Nesměla chybět ani hořlavá ocelová vlna, ale vzhledem k tomu, že místo má pietní charakter a hlídala tam policie, nemohli jsme uskutečnit mnoho pokusů.

Luminografie Karlín, spolupráce studentů, 2014

Po celou dobu jsme nezapomínali na světlo, které k nám přicházelo z našeho okolí. Světlo od umělého osvětlení Vítkova, osvětlení soch a budov, světlo přicházející z Prahy, která nám ležela u nohou a nakonec také světlo z oblohy. U ní jsme sledovali proměnu z takzvané zlaté hodiny na modrou.

Zajímavé na této společné práci je vždy synchronizace všech fotografů a pomocníků. Tak aby všichni malovanou scénu stačili zachytit. K tomu je potřeba znát prostor, ve kterém se luminografie bude odehrávat a také kdy přesně začne a kdy skončí. Všichni musí mít správně zaostřeno, nakomponováno, nastaven čas a clonu a zhruba ve stejném okamžiku stisknout spoušť.

Skutečně toho není málo, co musí luminograf zvládnout. Tím byly události zajímavější, že jsme pracovali s neslyšícími a všude okolo nás byla tma. Ano, měli jsme s sebou tlumočníky, ale aby na ně bylo vidět, museli jsme na ně svítit! Ještě že každý fotograf nosí vždy nějaké to světlo při sobě…

Děkuji všem studentům za perfektní výsledky, zkřehlým tlumočnicím za vynikající tlumočení a také kamarádovi Vladimíru Vyšohlídovi za odbornou asistenci.

 Vít Švajcr