Fotografické pózy dětí vleže

Botky, ponožky nebo bosky?

Pokračujeme v seriálu o fotografování dětí. V prvním dílu jsme psali o kompozici ve stoje, ve druhém o pózách vsedě. Dnes začneme s kompozicí vleže. Úvodem jedna prastará zásadní rada starých fotografů, která zní: Děti se fotografují z očí do očí. Pokud si tedy dítě sedne nebo lehne, fotograf se musí snížit na jeho úroveň.

Chválit, chválit, chválit

Děťátko poprosíme, zda by si nemohlo lehnout na bříško, hlavou k nám. Občas se přitom začnou dít zajímavé a nečekané věci… S drobnými zaváháními je nutné počítat a neočekávat v každém schopnosti profesionálního modela. Občas si děti lehají na záda, hlavou od nás… Nebo si lehnou na bříško, ale hlavu zaryjí do země. Nebo si ji podepřou tak, že jim není vidět do tváře. Přes to všechno je velmi laskavě pochválíme a na kompozici dále pracujeme. Ještě jednou prosbu zopakujeme jinými slovy, nebo svou žádost konkretizujeme. Dáváme pozor na úpravu šatů, na nohy, na ruce a na hlavu. Prostě dáváme pozor na všechno!

Ruce

Pojďme postupně. Velmi dobře vypadá, když děti leží na bříšku a podepírají si rukama hlavičku. Opět se snažíme narušovat symetrii a vytvářet zajímavý prostor. Ruce mohu být obě dole na zemi, nebo obě pod bradou či obě na tváři. A nebo kombinace různých případů dohromady. Jedna ruka nahoře a druhá dole. Je dobré, aby byly vidět prsty, ale aby ruce nezakrývaly linii tváře. Někdy pomůže posunout ruku směrem dozadu k uchu nebo k bradě. Když nemáme místo, můžeme schovat palec do dlaně. Dívenky si hlavu podepírají jinak než kluci. Kluci mohou sevřít ruku v pěst a podepřít se pod bradou, ovšem je lepší natočit pěst malíčkem dopředu. Dívenky si mohou dovolit mít ručku jemnější, elegantně podepřenou bradičku hřbetem ruky dolů nebo nahoru. Někdy je až neuvěřitelné, jak dívky dokáží ruku v kloubech prohnout!

Hlava

Pózy dětí vleže

S hlavou se dají dělat věci! Zajímavost zvýšíme tím, že se pokoušíme narušovat symetrii. Když jsou symetricky ruce, tak natáčíme hlavu. Mírné naklonění na jednu nebo na druhou stranu nikdy neuškodí. Pokud má dívenka dlouhé vlasy, zkusíme je dát dopředu. Opět můžeme vyzkoušet jednu či druhou stranu. Hodně dělá brada – můžeme s ní pohybovat nahoru nebo dolů, podle potřeby. Pokud by děti měly dvě brady, pak pomůže naklonit bradu dopředu a dolů. Pracovat se dá i s pohledem očí. Ty mohou směřovat do fotoaparátu nebo zamyšleně a romanticky dolů do strany. Dáváme pozor na významové srůsty, aby nám z hlavy nevyrůstaly například nohy.

Nohy

Věčnou a kontroverzní otázkou je, zda nechat botky, ponožky, nebo fotit bosky… Jistě záleží na mnoha faktorech, kdy a jak co použít. Je dobré však vědět o jiných možnostech a v případě potřeby je využít. Často se řeší, jak nohy kompozičně porovnat. Pokud nám nějakým způsobem vadí v kompozici s hlavou, pomůže prosba „natáhnout nohy“ – a ony ze záběru zmizí. Když je tam chceme mít, posuneme se s fotoaparátem tak, abychom měli nohy a hlavu mimo sebe. Dítě leží vůči nám trochu šikmo. Nohy pak mohou být zkřížené, vedle sebe, nebo jedna nahoře a druhá dole. Když jsou obě natažené, nepůsobí to kompozičně dobře, nad nimi vznikne prázdné místo.

Pózy dětí vleže

Kompozice

Můžeme komponovat na šířku, zabrat celou postavu od hlavy až k patě. Druhým typem záběru je pak orientace na výšku, kde je hlavním motivem hlava podepřená rukama. Snažíme se o to, aby byly vidět ruce, zajímavé gesto nebo výraz ve tváři.

Póza vleže se nehodí pro všechny typy oblečení. Pokud má dívka krásnou róbu, nebo kluk sako, je potřeba zvážit žánrový posun, který touto kompozicí vytvoříme. Lze tím však navodit ležérní atmosféru, pohodu a uvolnění.

Světlo

I v tomto případě platí, že nos musí směřovat ke světlu. Alespoň v klasické portrétní fotografii. Je tedy potřeba dbát na zdroj světla, který máme, aby nám dostatečně osvítil obličej. Pokud pracujeme s přirozeným světlem, vždy si snažíme uvědomovat, odkud přichází. Pokud pracujeme v ateliéru, je dobré snížit reflektor co nejvíce k zemi. Odstraníme tak nehezké stíny, které vrhá horní světlo.

Držím palce, ať se Vám daří děti vyfotografovat co nejlépe. Chce to jen trpělivost, trpělivost a zase trpělivost…

– Vít Švajcr –