Tatínek s Ellenkou

Výhodou fotografování v ateliéru je celá řada věcí. Jsou to jednak výkonná světla, díky kterým fotograf může ovlivňovat modelování scény  a portréty jsou dokonale nasvícené s prokreslenými stíny. Pak jsou to volitelná pozadí, ze kterých může fotograf vybírat. Jejich předností je čistá scéna bez rušivých prvků a takzvané „nekonečno“ – pozadí je vyrobené buď z textilu nebo papíru a u země plynule přechází z jedné roviny do druhé. Nevytváří tudíž žádnou linii, která by byla rušivým prvkem v obrazu.

Fotografování dětí v plenéru vyžaduje předvídavost a také fyzickou kondici. Vždyť fotograf musí být na místě o chvilku dříve než fotografovaná maličkost! Navíc působí dobře, když se snímá „z očí do očí“, objektiv musí být ve výšce hlavy malého dítěte. Představte si situaci, jak Ellenka běhá po trávě, kousek popoběhne a znenadání sebou praští na zem. Navíc je dobré, když se dívá do fotoaparátu. Z fotografování se pak stává malé cvičení na intuici, předvídavost a krátký sprint. Existují samozřejmě výjimky, které potvrzují pravidlo, jak ukazuje snímek z velkého podhledu na tatínka, jak vyhazuje do vzduchu svou dceru.