Říká se, že skupinová fotografie fotografa buď zcela zničí, nebo katapultuje na výsluní. Jsou jen dvě možnosti, jak může skupinovka dopadnout. Neexistuje nic mezi tím. Skupinovou fotografii podpírají čtyři základní pilíře. Duch celé skupiny, osobnost fotografa, použitá technika, světlo a kompozice.
Duch skupiny
Duch skupiny se projeví vždy. Společné fotografování přinese do třídy velké pozdvižení, bude neobvyklá událost! Někdo bere přípravu velmi pečlivě, připraví si sváteční oděv, účes, šperky, pro jiného je to den jako každý jiný. Velkou roli hraje třídní učitelka nebo pan učitel, který třídu vede. Má velký vliv na náladu, která ve třídě panuje. Když je učitelka usměvavá, jsou také děti usměvavé. Je-li učitel přísný, jsou děti většinou zaskočené a bez emocí.
Přichází časově nejnáročnější a pro fotografované nejotravnější část programu. Skládání a rovnání skupiny. Je dobré, když kamarádi jsou na snímku vedle sebe. Co si však ale počít s tím, když chtějí být vedle sebe vysoký čahoun a drobounká dívenka? Občas někdo v nějaké řadě chybí nebo přebývá a je potřeba ji doplnit, nebo z ní ubrat. Nastávají pak tragikomické situace, kdy někdo vedle někoho stát nechce a chce být někde jinde… Čas ubíhá velmi rychle a nálada skupiny bývá někdy velmi proměnlivá.
Na snímku se zrcadlí celá osobnost fotografa, jeho preciznost, jemný cit, pevná vůle, síla hlasu nebo herecké umění.
Zatímco fotograf nemá šanci zapamatovat si všechny fotografované,
všichni si zapamatují pana fotografa.
Světlo a počasí
Pokud se fotografie pořizuje venku, hraje velkou roli počasí a směr světla. Ne vždy se podaří nasměrovat záběr tak, aby vyhovoval směr slunečního svitu a pozadí bylo zároveň estetické. Téměř vždy je lepší fotografovat proti Slunci nebo ve stínu. Tedy tak, aby se lidé nedívali do příliš jasné oblohy a nekřivil se jim jejich výraz ve tváři. Pokud možno, není dobré kombinovat obě dvě varianty.
Aby byli všichni vidět!
Ideální jsou na fotografování velkých skupin schody a mírný nadhled. Pokud nejsou schody, často se používá trik s dvěma lavičkami. Na první si děti sednou, za ně se postaví další a za nimi se na druhou lavičku postaví třetí řada. Lze tak celkem snadno přesouvat příliš malé nebo příliš vysoké postavy. Mírný nadhled je vhodný z dalšího důvodu – co je blíže k objektivu, to je největší, a hlava je na snímku to nejpodstatnější. Z nadhledu je také lepší přehled o všech portrétovaných, všichni jsou dobře vidět.
Dopředu nechť se staví ti důležitější, krásnější a hezky oblečení. Ti, co jsou v první řadě, zabírají na snímku největší prostor. Je tedy dobré, když dobře vypadají. Kdo na fotografování ráno zapomněl a vzal si jenom teplákovou soupravu, toho „uklidíme“ do zadní řady, ať mu vyčuhuje jenom hlava.
Dobře vypadá, když je snímek uzavřen zleva a zprava. Dá se to jednoduše spravit tak, že se lidé na krajích natočí ramenem směrem ke středu skupiny. Podobně se mohou natočit ti, kteří sedí. Trik s natočením ramen také opticky zeštíhluje a díky němu se na snímek vejde více lidí na menší prostor.
Fotomontáž přichází na řadu v počítači. Jen málokdy se podaří, aby všichni vypadali na snímku perfektně. Vždy je lepší pořídit více záběrů. Proto používám stativ, mám pak stejný úhel záběru a stejné ohnisko. Lépe se pak v počítači vyměňují tváře z jednoho snímku na druhý. Někdy je potřeba vyměnit 5 i více obličejů.
Kde fotografovat?
V exteriéru za přirozeného světla. Vhodné prostředí pro kompozici bývá schodiště, jako pozadí může sloužit budova školy. Na snímek se musí jednak často vměstnat velký počet fotografovaných osob, na druhé straně fotograf potřebuje dostatek světla pro co nejkratší čas expozice a dostatečnou hloubku ostrosti pro vykreslení detailů. Když se popereme se světlem a technikou, zbývá čas na doladění kompozice. Pozor je třeba dávat na rušivé prvky v pozadí, významové srůsty a příliš světlá místa.
Děti lze fotografovat také ve třídě. Na snímcích bývá vidět zařízení třídy a její výzdoba. Panují sice horší světelné podmínky, ale relativně snadno lze scénu doblesknout. Horší to bývá s malým odstupem od skupiny. Je nutné použít širokoúhlý objektiv, čímž roste zkreslení postav. V každém případě lze uvnitř fotografovat i v nepříznivém počasí!
Technika, aneb náhoda přeje připraveným
Snímek ovlivňuje technické nastavení, kompozice a samozřejmě vnější vlivy okolí. K osvětlení lze použít externí záblesky, avšak nastává problém s mnoha technickými detaily. Klasické blesky bývají svým výkonem nedostatečné, je nutno tedy použít silná studiová světla, která potřebují vyřešit přívod elektrické energie nebo napájení z akumulátorů. K rozptýlení a změkčení světel je nutné použít softboxy nebo deštníky, které světlo změkčují. Ty však mají tendenci dobře chytat vítr, i menší vánek snadno povalí a zničí celý stojan s vybavením. Je proto nutné mít buď pomocníka na držení, nebo stativy dobře zatížit pískem v pytlích.
Blesky je dobré míti alespoň dva, z každé strany jeden. Za slunečného počasí však přestává fungovat čidlo detekce záblesku, je proto nutné ovládat blesky rádiově a každý zvlášť. Do hry tak vstupuje další technika, která se může porouchat.
Hloubka ostrosti není nekonečná, jak mít všechny lidi ostré? Je lepší pracovat s větším clonovým číslem. Pokud portrétovaní stojí ve více řadách, je dobré je řady zmáčknout co nejblíže k sobě. Pokud je řada delší, je dobré ji zahnout trochu do oblouku.
Pořizovat skupinové fotografie se dá přirovnat k adrenalinovým sportům. Hraje se na čas, potýká s náladou portrétovaných, je celá řada technických věcí, která se může pokazit. Výsledek však stojí za to – jedna dobrá fotografie pak dělá radost několika desítkám lidí několik desítek let!
Vít Švajcr
Související články:
Kompozice dětí ve stoje
Kompozice dětí vsedě
Kompozice dětí vleže